Ženy bývají od starověku vyobrazovány jako osoby, které velmi rády a často pouze shání drby a pomlouvají. Proč je tomu tak? Jsou na tom muži lépe? Ne nadarmo se říká, že chlapi jsou větší drbny než ženské. V takové hospodě se totiž dozvíte všechno. A do hospody vždycky chodili muži. Ženy zase postávaly na každém rohu, nejlépe v hloučcích, a sháněly informace o všech obyvatelích. Komediální trilogie o jedné malé české vesnici není zase tak daleko od pravdy.
Proč to tak ale je?
Proč nás zajímají životy ostatních často víc, jak naše vlastní? Pro některé je to útěk z reality, od vlastních problémů k řešení těch cizích, protože ruku na srdce – člověk se vždycky rád uklidní tím, že je na tom někdo hůř. A je jedno, jestli tak smýšlí muž nebo žena. Nicméně je důležité zamyslet nad tím, jestli by nebylo od věci tyhle věci nedělat. Nebylo by lepší se věnovat vlastnímu životu, a ty cizí nechat na pokoji? Kolik nepodložených pomluv a lživých drbů způsobilo obrovské problémy? A jejich strůjci se nejspíš ani neomluvili, protože by museli přiznat, že lhali, leckdy dokonce záměrně…
Klíčem ke šťastnému a spokojenému životu opravdu není pomlouvání druhých a roznášení jejich života v hospodě u piva. Jistě, postěžovat si na někoho je normální, ale je potřeba důrazně rozlišovat hranici mezi stěžováním si a pomluvou. Nedělejme si vzájemně zbytečné problémy, respektujme se, a přejme si vzájemně to nejlepší, i když se zrovna nemilujeme. Chovat se slušně nic nestojí, a tímto pozitivním přístupem člověk přitahuje podobně naladěné lidi. Dobře si zapamatujme, že stejné se přitahuje. Jen si uvědomte – když máte špatné ráno – třeba zakopnete o postel, polijete se kávou, ujede vám autobus, ztratíte klíče, a tak to pokračuje až do večera, protože už jste prostě přesvědčení, že den bude stát za houby. A taky stojí. S chováním je to podobné. Pokud budete pomlouvat vy, někdo zase bude pomlouvat vás.