Změníte zaměstnání a s tlukoucím srdcem jdete do práce. Nevíte, jakou budete mít kancelář, s kým ji budete sdílet, zda váš nadřízený bude muž anebo žena a s kým vlastně budete spolupracovat. Na svůj první den v zaměstnání se připravte. Ženy jsou vnímavější a jsou i připravenější. Jsou zdrženlivé a empatické, nemají problém se upravit, nalíčit a zvolit vhodné oblečení.
Jste uvedena na své nové pracovní místo a zjišťujete, že pracujete s mladými dívkami či se staršími kolegyněmi? Ať se vám to líbí či nikoliv, na toto pracovní místo jste se přihlásila, přála jste si ho a chcete se profesně na této pozici rozvíjet. A to, s kým budete pracovat, jste zjistila až nyní. A je na vás, abyste se s tím „poprala“.
Byla jste dosud zvyklá pracovat singl. Jste samostatná, není potřeba vás úkolovat, věděla jste, že se na sebe můžete spolehnout. Co jste udělala, jste věděla jen vy a váš nadřízený, vy jste také znala dobře své možnosti a schopnosti. Nemusela jste se spoléhat na druhé a dokázala jste si rozvrhnout svůj pracovní čas. A najednou jste prošla konkurzem, kde si vás vytipovali a vy jste je přesvědčila, že dokážete pracovat i v kolektivu. Co si budeme namlouvat. Při pracovním pohovoru si leckdy pravdu trochu přikrášlíme podle hesla: „Účel světí prostředky“.
Vám se to povedlo. Jenže skutečnost je jiná a vy se teď musíte snažit „zapadnout“ do kolektivu. Z počátku to pro vás může být těžké, protože nejste zvyklá na ranní dýchánky, kde se probírají nekonečné seriály – ani vás to nezajímá. Jenže vaše kolegyně ano. Ranní či odpolední besídky jsou protknuté také rodinnými historkami, kolegyně se svěřují se svými rodinnými problémy a vy nad tím v duchu jen kroutíte hlavou.
Zkuste se na to podívat z jiné strany. Ono i to nevinné tlachání k něčemu může být. Vzájemným sdělováním, byť nepodstatných věcí, si ulevujete, upouštíte nahromaděný stres, a když budete pozorná a projevíte více empatie a citu, možná zjistíte, že ženské sdílení má co do sebe.